Inzulínová rezistence byla obecně definována jako abnormální metabolický stav, kdy normální koncentrace cirkulujícího inzulínu v krvi nevyvolá normální fyziologickou odpověď v cílových tkáních. Přesněji řečeno ve tkáních svalových, tukových a játerních buněk, které se stanou rezistentní vůči inzulínu, tudíž vyžadují vyšší koncentrace cirkulujícího inzulínu ke stimulaci vychytávání glukózy. 

 

Strava bohatá na jednoduché cukry byla v několika studiích na zvířatech i lidech spojena s inzulinovou rezistencí (Storlien et al 2000, Bessesen 2001). V běžné praxi při krmení běžnými obilninami a krmivy bohatými na škrob s vysokými glykemickými indexy bylo zjištěno, že taková dieta může podpořit vznik inzulínové rezistence u koní (Hoffman et al 2003a, Treiber et al 2005).

 

Studie z roku 2009 od George et. al. zaznamenala klesající citlivost na inzulín a glukózovou toleranci u hříbat před odstavem. Tato hříbata byla narozená a odchovaná 160 dní z klisen krmených během březosti a laktace dietou s vysokým obsahem škrobu. Naproti hříbatům, jejíž matky během březosti a laktace byly krmeny krmivy s vysokým obsahem tuku a vlákniny.

 

Inzulínová rezistence se nejčastěji vyskytuje u obézních a méně temperamentních koní, a může být rizikovým faktorem u koní s Cushingovou chorobou, kolikou a laminitidou.

 

V lidské výživě poskytuje glykemický index fyziologickou klasifikaci potravin užitečných při vývoji nutričních programů pro pacienty s inzulínovou rezistencí nebo non-insulin-dependentním diabetem. U koní takto klasifikovaná krmiva nejsou definována, jelikož není známo, jakou glykemickou odezvu mají jednotlivá krmiva. Z toho důvodu se u koní zaměřilo na omezení příjmu škrobu a jednoduchých cukrů ve stravě.

 

V současné době existuje v průmyslu krmiv pro koně trend vyrábět krmiva s nízkým nebo kontrolovaným obsahem škrobu s tím, že jsou doporučována na snížení rizika metabolických poruch souvisejících s příjmem škrobových krmiv. Tento trend je dle mého názoru skvělým krokem ke kvalitnějšímu krmení nejen nemocných koní. 

 

Nedostatek informací objasňujících vliv různého příjmu škrobu na relevantní výsledky však vyvolává otázky ohledně přesných koncentrací škrobu v potravě pro koně, které lze považovat za „nízké“. 

Dosavadní výzkum tedy podporuje omezení škrobu maximálně na 2 g škrobu/kg tělesné hmotnosti na jedno krmivo, aby se předešlo přetížení zadního střeva.

 

 

V případě různých metabolických poruch včetně inzulínové rezistence je dle studií doporučováno zkrmovat 0,3 g škrobu/kg živé váhy na jedno krmení