Syndrom žaludečních vředu koní tzv. EGUS je u koní velmi časté onemocnění. Pokud se u koně začnou vyskytovat příznaky onemocnění je vhodná časná diagnostika a následná léčba včetně úpravy krmné dávky (Rilla et al. 2009) 

Diagnostika tohoto onemocnění se provádí gastroskopií. V akutní fázi onemocnění se využívá léčiv, které blokují sekreci žaludečních šťáv a kyseliny chlorovodíkové což vede ke zvýšení pH žaludku. Vyšší pH vytváří příznivé podmínky pro hojení již vzniklých žaludečních vředů. Tato léčiva se ale nedoporučují podávat preventivně, z důvodu narušení trávících procesů a následné horší stravitelnosti krmiv (Rilla et al. 2009). 

​

K tomuto onemocnění mají sklony koně všech věkových kategorií a plemen. Žaludeční vředy jsou léze vyskytující se u koní na žaludeční sliznici. Výskyt tohoto onemocnění je 53–93 %. Onemocnění může vést ke ztrátě výkonnosti, snižování hmotnosti, ztrátě kondice a snížení chuti k jídlu (Böhm et al. 2018).

​

Tamzali et al. (2011) dělali výzkum během závodní sezóny na výskyt žaludečních vředů u závodních vytrvalostních koní a zjistili, že se vředy vyskytovaly u 93 % zkoumaných jedinců. 

Syndrom žaludečních vředů nemá vždy typické klinické projevy. Z důvodu vředů může docházet i k opakujícím se kolikovým onemocněním, změnám temperamentu v důsledku bolesti a nepohodlí či snížená kvalita srsti. 

​

V závislosti na umístění lézí se toto onemocnění dělí na skvamozní žaludeční onemocnění, které postihuje dlaždicovou sliznici, a glandulární onemocnění, kdy se léze nacházejí ve žláznaté části žaludku a pyloru (Merritt 2009). Glandulární žaludeční onemocnění není tak dobře popsáno a má horší průběh léčby (Sykes & Jokisalo 2015). 

​

K léčbě žaludečních vředů se využívá především omeprazol v dávce 4 mg/kg tělesné hmotnosti jednou denně po dobu alespoň 28 dnů per os (Sykes 2015). 

K podpůrné léčbě se využívají i doplňkové látky, jako jsou sacharomyces cerevisiae a hydroxid hořečnatý (Sykes et al. 2014). Dále se využívají krmné přísady obsahující soli organických kyselin v kombinaci s vitamíny skupiny B, nebo pektin lecitinový komplex (Sanz et al. 2014). 

 

U koní postižených tímto onemocněním se doporučuje krmit bezobilnou stravou s nízkým obsahem škrobu a vysokým obsahem vlákniny a tuku. Takové krmení může podpořit proces hojení žaludečních vředů (Böhm et al. 2018).

​

Nutriční a dietní management je důležitým faktorem při podpoře léčby vředů a slouží jako prevence recidivy tohoto onemocnění. 

​

Dle studií bylo prokázáno, že pasoucí se koně mají sníženou prevalenci ke vzniku vředů. Během pastvy totiž dochází k nepřetržité tvorbě slin, které optimalizují pH žaludku. Jakmile je koním odepřena strava pH žaludku rychlé klesá a dochází k překyselení, toto prostředí je ideální pro vznik vředů (Rilla et al. 2009). 

Cílem léčby vředů je tedy úleva od bolesti, zahojení a následná prevence vzniku onemocnění. Prevence zahrnuje správně nastavenou krmnou dávku aby se zabránilo recidivě (Rilla et al. 2009).